vinný hrozen panorama obce Vrbovec
ZÁKLADNÍ INFORMACE

ZASTUPITELSTVO

ÚŘEDNÍ DESKA

DOKUMENTY

STRUČNÁ FAKTA

PODBROBNÉ INFORMACE

POVĚSTI A POZORUHODNOSTI

TIPY PRO NÁVŠTĚVU

FOTOGALERIE

KONTAKT

FIRMY A SLUŽBY

NÁVŠTĚVNÍ KNIHA

ODKAZY

HOME



Webmaster Ondřej Korecký ©2003

Podrobné informace

Osídlení | Hroby ve vrbovecké cihelně



OSÍDLENÍ
Každá civilizovaná a hmotně zajištěná společnost si časem zákonitě položí otázky, kdo obýval její území před ní, jak ho využíval, a co po něm zůstalo. Důvodů pro zkoumání těchto jevů je celá řada. Jedním z nich může být skutečnost, že málokteří dřívější obyvatelé jsou předky osídlenců dnešních. Už od pravěkých dob nebyly změny osídlení právě nenásilnou záležitostí. Často byly spojeny s náhlou či postupnou likvidací obyvatelstva původního, případně jeho odchodem do jiných oblastí. Pouze zřídka došlo k masové asimilaci a splynutí starého a nového osídlení.

Po pravěkých obyvatelích objevíme občas pozůstatky osídlení ve formě vykopávek. Po lidech, kteří obývali naše území v době kolem počátku našeho letopočtu, zůstaly kromě archeologických nálezů i některé názvy řek, kopců a hor. Středověk nám zanechal písemné i hmotné památky. Jedinečnou ukázku románské architektury poskytuje například rotunda sv. Kateřiny ve Znojmě. Gotika nám zanechala monumentální církevní stavby. Málokdo si uvědomuje, že z doby baroka nám v Čechách a na Moravě zůstal kromě krásných církevních a hospodářských staveb i ráz krajiny. Tehdy se totiž zformovalo rozmístění lidských sídel a cest, z kterých se postupně staly dnešní silnice. V 19. a 20. století byla postavena velká část domů, v nichž dnes bydlíme. I mnohá území chráněná pro jejich značný přírodní význam vznikla hospodářskou činností v tomto období. Z našeho okolí jde například o vřesoviště, které leží ve východní části Národního parku Podyjí.

Následující kapitoly by nás postupně měly seznámit s poznatky o osídlení v prostoru Vrbovce v jednotlivých historických obdobích.

PRAVĚKÉ OSÍDLENÍ V OBLASTI VRBOVCE
Získat přehled o osídlení určitého území v nejstarších dobách není snadné vzhledem ke značnému časovému odstupu. Nezanedbatelný vliv má též velký časový rozsah zkoumaných období, například v případě starší doby kamenné se jedná o období delší než půl milionu let. Významnou roli v našem poznání má i různý stupeň prozkoumání daného území. Ten byl a je závislý na zájmu badatelů o území a na lidské činnosti, která v území probíhala v posledních sto padesáti letech. Aktivní archeologický výzkum totiž započal až od roku 1850 a nálezy značné části dávného osídlení souvisí se stavební činností a povrchovou těžbou surovin v oblasti.

Cílem této kapitoly je podchytit skupiny lidí, které území kolem Vrbovce v dávné historii využívaly, i když ne vždy zde musely trvale sídlit. Při pohledu na mapu objevů pozůstatků dávného osídlení ze všech období pravěku zaujme totiž tento prostor nízkým počtem nálezů. Přehled je zpracován na základě vědeckých poznatků a faktů, pokud se v něm vyskytují některá zjednodušení, pak s cílem dosáhnout lepší srozumitelnosti. Na některé řešené otázky je možné mít odlišný názor, to však může být dáno růzností pramenů, z nichž jsou informace čerpány. Rozdílný náhled může být např. na názvy jednotlivých historických období a jejich časové vymezení.

V případě celého Znojemska lze vycházet z předpokladu, že jeho příhodná poloha mezi Alpami na jihu, Českomoravskou vrchovinou na severozápadě a Karpatami na východě, předurčila tuto oblast k intenzivnímu osídlení člověkem. Významnou roli hrála prostupnost a otevřenost kraje, jakož i jeho návaznost na dunajskou komunikační tepnu. To umožňovalo pohyb obyvatelstva a pronikání cizích kulturních a etnických skupin na toto území. Údolí řek a potoků tvořily v dávných dobách osu osídlení. Zejména mírné svahy jižní expozice nad údolími těchto vodotečí byly osidlovány ve všech obdobích. Z nálezů vyplývá, že k hustějšímu zalidnění úrodných pahorkatin, které na Znojemsku převládají, došlo v mladším paleolitu (nejmladší období starší doby kamenné). Od té doby zůstala krajina trvale zalidněna. Podle četnosti nálezů sídel vychází, že starší doba kamenná má velmi nízký koeficient osídlení. V mladší době kamenné došlo k vzestupu počtu sídel, vrcholu bylo dosaženo v době bronzové. V této době bylo osídlení vázáno na úrodné sprašové a hlinitopísčité lokality. Sídla se posunula z výšin do nižších poloh, často až do inundačních oblastí řek a potoků. V době železné došlo ke snížení počtu sídelních lokalit, což však může být dáno mimo jiné i koncentrací obyvatel do jednotlivých míst – opevněných hradišť. Je sice možné, že toto vyhodnocení hustoty osídlení může být zkresleno okolnostmi zmíněnými v prvním odstavci, celkově však z nálezů vyplývá, že Znojemsko hrálo ve vývoji lidské civilizace ve středoevropském kontextu významnou roli. Nejstarší obyvatele neumíme pojmenovat, nelze také určit jejich etnickou skupinu. To umíme až u keltských, germánských a slovanských kmenů zhruba od 5. století před naším letopočtem

V případě osídlení samotného Vrbovce bylo třeba vypořádat se s okolností, že oblast jižně od hranic dnešního Znojma neoplývá četností nálezů. Bylo proto využito skutečnosti, že v pravěku se osídlení soustřeďovalo zejména kolem vodotečí, a pro popis osídlení byly využity lokality v širším okolí Vrbovce, které leží v údolí odvodňovaném Danížem. Jde o nálezy z Hnanic, Šatova, Chvalovic, Dyjákoviček, Vrbovce, Hnízda, Strachotic, Slupu a Jaroslavic. Jako doplňující lokality sloužily Hodonice a Oblekovice. S vyjímkou posledních dvou, které se rozprostírají na březích řeky Dyje, se jedná se o dnešní obce ležící v území protáhlém ve směru východ západ, dlouhém asi 20 km, širokém kolem 6 km. Jeho páteří je Daníž, který pramení nedaleko řeky Dyje na státní hranici mezi Českou republikou a Rakouskem, protéká územím od západu na východ a vlévá se u Jaroslavic z pravé strany do Dyje. Vrbovec leží ve středu tohoto území na Vrboveckém potoce, který je levostranným přítokem Daníže. Dalším přítokem Daníže je Haťský potok, který se do něj vlévá z pravé strany asi 1,5 km jihovýchodně od Vrbovce. Daníž tvoří jakousi tětivu pomyslného luku, přičemž oblouk luku tvoří řeka Dyje. Tato skutečnost je významná zejména proto, že nejčetnější nálezy pocházejí z Jaroslavic a ze Šatova, případně z Hnanic, což jsou místa průsečíku tětivy tvořené Danížem s obloukem tvořeným řekou Dyjí. Nálezy z těchto lokalit jsou velmi podobné nálezům z Hodonic a Oblekovic, které leží na břehu Dyje mimo údolí Daníže. Je tudíž pravděpodobné, že osídlení mohlo mít přímý vztah spíše k řece Dyji, než k popisovanému prostoru. Je však stejně pravděpodobné, že pohyb obyvatel, zejména ten každodenní, spojený s lovem, nebyl vázán pouze na řeku Dyji, ale odehrával se na širším území. Zamokřené území kolem Daníže a Vrboveckého potoka bylo určitě útočištěm zvěře a tedy i vhodným lovištěm. Přístup k němu ze známých okolních osídlených lokalit byl možný nejen přímo podél vodotečí, ale i po vyvýšených terasách a hřbetech, které se na sever a jih od Daníže táhnou ve směru východ západ. Na koncích těchto hřbetů leží Jaroslavice a Šatov, tedy místa dlouhodobě osídlená prakticky ve všech dobách. Vzdušnou čarou jsou tato místa od Vrbovce vzdálena 10 a 6 kilometrů. Oblekovice, kde byly učiněny nálezy obdobného osídlení jako ve dvou výše zmíněných lokalitách, dělí od Vrbovce po překonání krátkých svahů nad Dyjí a Vrboveckým potokem plošina široká 3 km. Znamená to, že okolí Vrbovce bylo snadno dosažitelné a pravděpodobně i využívané lidmi ze známých dlouhodobě obývaných sídelních lokalit. Další uvedené lokality leží blíže k Vrbovci, byly osídleny po kratší dobu. Kromě toho je třeba připustit i možnost, že v regionu existují ještě neobjevená sídla pravěkých lidí, přičemž vhodných lokalit je v okolí Vrbovce celá řada. Bezprostřední okolí Vrbovce bylo nejspíše bažinaté a v určitých obdobích pro trvalé osídlení asi nepříliš přitažlivé, to však neplatí o celém katastru obce, neboť ten zahrnuje i svahy, terasy a plošiny kolem zmíněných vodotečí. Ty skýtaly dobré podmínky pro osídlení a obživu lidí zejména v neolitu a v době bronzové.

O skutečnosti, že území bylo osídleno již v mladším paleolitu (nejmladší období starší doby kamenné), svědčí hned dva nálezy. Shodou okolností jde o lokality na začátku toku Daníže (Šatov) a na jeho konci (Jaroslavice). V Šatově a Jaroslavicích byly nalezeny zbytky stanic lovců mamutů z období aurignaciénu, tedy z doby před zhruba 30.000 lety. Jde o osídlení těmi slavnými lovci mamutů, kteří obývali Dolní Věstonice a Předmostí u Přerova a které známe ze stejnojmenné knihy Eduarda Štorcha. Tito lidé již velmi zručně vyráběli kamenné nástroje z baltského pazourku a rohovce, z jejich dalších výrobků značnou proslulost získala tzv. Věstonická venuše. S ohledem na polohu obou stanic je velmi pravděpodobné, že jejich obyvatelé se při lovu zvěře a sběru lesních plodin dostávali i do oblasti Vrbovce.

Z období mezolitu, kdy mezi léty 12.000 – 10.000 př. n. l. ustoupil z Evropy ledovec, nejsou ve sledovaném území žádné nálezy. Tato skutečnost koresponduje s tím, že nálezy z tohoto období jsou velmi řídké na území celé České republiky.

Pro celé Znojemsko i pro sledované území má velký význam osídlení lidmi v mladší době kamenné – neolitu. V našich zemích je toto období časováno do let 6 – 2 tis. př. n. l.. Nálezy jsou opět z Jaroslavic, Šatova a nedalekých Hnanic. Nejblíže Vrbovci jsou nálezy z Chvalovic, vzdálených od něj 2 km, následují nálezy ze 4 km vzdálených Strachotic a Oblekovic.

V této době člověk přešel k výrobnímu způsobu života, lovce a sběrače nahradil zemědělec. Pěstoval obilí – několik druhů pšenice, ječmen, proso, žito. Obilí skladoval ve vypálených jamách v zemi – silech. Pražené obilí drtil kamennými zrnotěrkami, ze vzniklé mouky pekl hrubé placky. Ke kultivaci půdy užíval motyku a různé háky, obílí sklízel srpy s čepelemi z drobných pazourkových úštěpků. Ze zvířat choval skot, vepře, kozy, ovce, při hlídání mu pomáhal pes. Stavěl si domy se sedlovou střechou velké až 9x40 m. Kůly držící sedlovou střechu byly vypleteny proutím a omazány hlínou. Vyráběl keramiku. Období neolitu bylo přelomem v rázu krajiny, neboť na obvodu obcí byl vymýcen prales. Předpokládá se, že tuto změnu způsobu života přinesli migranti přicházející z jihovýchodní části Evropy. Místem vzniku neolitické kultury byla oblast Mezopotámie a okolí Černého a Kaspického moře.

V následujícím období - eneolitu neboli pozdní době kamenné - vyráběl člověk hlazenou a vrtanou kamennou industrii, ale i předměty z mědi. Došlo k domestikace koně, v hojné míře byla používána tažná zvířata. Nález z tohoto období pochází ze Šatova.

Vrcholem pravěkého osídlení nejen Znojemska ale i Vrbovce byla doba bronzová, která zaujímá období přibližně 2000 – 800 let př. n. l. Nejvýznačnějším rysem tohoto období bylo postupné používání bronzu ve všech oborech lidské činnosti. Došlo též k dělbě práce, vzniku řemesel a k výraznému vzestupu obchodní činnosti. Osídlení přešlo do nížinných, někdy i inundačních poloh. Nálezy z doby bronzové pocházejí z Jaroslavic, ze Slupu, Strachotic, Šatova a tentokrát i z Vrbovce.

Vrbovecké nálezy byly učiněny v 80. a 90. letech 19. století Jaroslavem Palliardim v cihelně p. Františka Langa, která ležela 2,5 km jihovýchodně od Vrbovce. Lokalita se nachází v katastrálním území Vrbovec, avšak na opačném břehu Daníže než obec. Jde o plošinu nízké terasy nad Danížem a Haťským potokem, dostatečně velikou pro tehdejší způsob hospodaření, kdy byla pole obhospodařována do vyčerpání živin, následně opuštěna a ponechána ladem. Hospodaření se přemísťovalo na vedlejší plochy a po několika takovýchto cyklech se vracelo zpět na plochy původní. Nalezeny byly hroby a odpadkové jámy, které byly součástí dlouhodobě obývané rozsáhlé osady unětické kultury. Některé z nalezených bronzových předmětů se shodují s předměty nalezenými v hrobech v Oblekovicích. Nalezena měla být i keramika shodná s nálezy z cihelny u Retzu v Rakousku.

Název další epoše - době železné - dala znalost metalurgie železa. Starší doba železná, nebo též doba halštatská, se datuje přibližně od 8. st. př. n. l.. Do mladší doby železné, jinak též laténské, spadá příchod Keltů na Moravu. Časově jde o období 400 let př. n. l . až první desetiletí našeho letopočtu. Nálezy z doby železné pocházejí ze Slupu a z Šatova. Přepokládá se, že Keltové domácí obyvatelstvo bezprostředně po svém příchodu kulturně a fyzicky nelikvidovali, spíše ho asimilovali. Keltové tvořili nadřazenou vrstvu tehdejší společnosti. V této době zřejmě došlo ke snížení počtu sídel a soustřeďování obyvatel do opevněných hradišť. Pro Znojemsko a tedy i Vrbovec platí, že území nebylo Kelty trvale obsazeno.

Následující doba protohistorická se dělí na tři doby: dobu římskou, dobu stěhování národů a dobu slovanskou.

V době římské, která zahrnuje zhruba první čtyři století našeho letopočtu, mělo území Znojemska úzký kontakt s římskou říší, i když do přímého vlivu římské moci se nedostalo. Probíhal čilý obchod a tak se na naše území dostávaly věci luxusního charakteru. Z vojenských stanic na území jižního Slovenska a jižní Moravy se k nám dostaly různé civilizační vymoženosti jako lázně apod., které však hmotnou a duchovní kulturu domácího obyvatelstva neovlivnily. V průběhu doby římské došlo k příchodu germánských kmenů. Předpokládá se, že na Moravu přišel kmen Kvádů. Germáni byli hlavně válečníky a kořistníky, zemědělství příliš nemilovali. Půdu, která byla vlastnictvím občiny, obdělávaly ženy, děti a starci. Germáni si nebudovali opevněné osady. Nálezy z římského období jsou ze Strachotic (nálezy mincí z let 138 – 180 n. l. a 276 – 282 n. l.), dále z Jaroslavic a Hnanic, kde byla sídliště.

Z doby stěhování národů, kdy ve 4. – 6. st. n. l. v důsledku pohybu Hunů a Avarů probíhal přesun germánských kmenů, pocházejí nálezy ze Šatova. Území Znojemska v této době krátkodobě osídlil známý kmen Langobardů, který nakonec zakotvil na severu Itálie, kde osídlil dnešní Lombardii.

S následující dobou slovanskou je spojen příchod slovanských kmenů na Moravu. Masivní příchod Slovanů se předpokládá v 5. st. n. l., patrně však přicházeli z Karpatské oblasti již v průběhu předchozích dvou století. Podle písemné Proponiovy zprávy je od počátku 6. století našeho letopočtu Morava zaplněna slovanským lidem. Od 6. století bylo i Znojemsko již ryze slovanské, beze stop po germánském osídlení. Pravděpodobným centrem oblasti bylo v 7. a 8. století Hradiště u Znojma. Slované si přinesli jednoduchý způsob života a prostou hmotnou kulturu. Byli to zemědělci a lovci, ale také bojovníci. Základem slovanské společnosti byly rodové občiny. Náboženství měli pohanské. Nálezy ze slovanské doby pocházejí ze Šatova, Hnanic a Oblekovic.


HROBY SE SKRČENÝMI KOSTRAMI NA ZNOJEMSKU
      Na dnešním k.ú. obce Vrbovec je archeologickými nálezy doloženo osídlení z doby bronzové. Nálezy zdokumentoval a v Časopise Vlasteneckého spolku muzejního v Olomouci, v čísle 40 z října 1893, popsal Jaroslav Palliardi. Tehdy před 110 lety byla archeologie velmi mladým vědním oborem a Palliardi byl na začátku své profesionální dráhy. O to víc zaujme vysoká úroveň a výstižnost popisů nalezených předmětů provedených krásnou bohatou češtinou. Aby se i návštěvník webových stránek mohl potěšit vědeckou a literární úrovní práce, je článek uveden v původní podobě.

HROBY VE VRBOVECKÉ CIHELNĚ
Píše Jaroslav Palliardi

      Asi dva a půl kilometru na jihovýchod od Vrbovce a jeden a půl kilometru jihovýchodně od Malých Dyjákovic je rozsáhlá cihelna p. Františka Langa, patřící do obvodu katastrální obce Vrbovec (Urbau). – Na polích, jež k cihelně přiléhají vyskytují se často úštipky a nástroje ze šedého rohovce a střepiny z nádob, z volné ruky urobených. V cihelně rozkládá se nad žlutkou 50-70 cm silná vrstva černé hlíny, obsahující kosti ze zvířat domácích, ponejvíce ze skotu, střepiny z nádob z volné ruky zhotovených a po různu též štípané i hlazené nástroje kamenné, pak nástroje koštěné. Štípané nástroje kamenné sestávají zde ze šedého rohovce a ze světlého, nahnědlého, pazourku podobného rohovce, z kterýchžto nerostů též otlučené kusy (nuclei) ve vrstvě kulturní se vyskytují na důkaz, že nástroje ony na místě robeny byly. Z předmětů z kulturní vrstvy pocházejících, uvádím zde hrubý nástroj k řezání ze šedého rohovce (tab. VI. obr. 6.) 34 mm dlouhý, pilku z tmavošedého rohovce (tab. VI., obr. 9) 47 mm dlouhou, pak trojhranný hrot od šípu z nahnědlého rohovce (tab. VI., obr. 5) 175 mm dlouhý a vespod 15 mm široký, ellyptickou na všech stranách oštípanou pecku ze světlého rohovce, pazourku podobného, dlouhou 48, širokou uprostřed 34 a tlustou 19 mm, podlouhlé úštipky rohovcové s ostrými hranami ku řezání a škrábání vhodnými, hlazenou sekyrku z tmavošedého amfibolitu (tab. VI., obr 7) s vyštěrbaným ostřím, s obou stran přibroušeným, 75 mm dlouhou, nad ostřím 60 mm širokou a uprostřed 23 mm tlustou, drobnou sekyrku z nazelenalé amfibolitové břidlice (tab. VI., obr. 8) s obou stran přibroušenou, 46 mm dlouhou, nad ostřím 32 mm širokou a uprostřed 13 mm tlustou, úlomky z ručních mlýnů, totiž vymleté podlouhlé kameny, šidlo koštěné 60 mm dlouhé, pěkně hlazené, na rukojeti třemi zážezy opatřené (tab. VI., obr . 4), a jiná koštěná šidla (tab. VI., obr. 1, 2 a 3). Střepiny z nádob vyskytují se v kulturní vrstvě ponejvíce v drobných úlomcích, jsou vesměs bez kruhu urobeny, nejsou však charakteristické. Pod uvedenou vrstvou kulturní nacházejí se v celé ciheln+ jámy naplněné někdy hlinou popelnatou a někdy opět černou hlinou, podobnou hlíně vrstvy kulturní, která je pokrývá. – Jámy tyto mají v průřezu tvar kotlin a trojuhelníků, bývají 1 – 2 m hluboké, 1 – 1,80 m široké a obsahují kosti zvířecí ze skotu, kozy neb ovce a ze psa. Dle nalezené spodní čelisti by to tzv. pes bahenní (canis familiaris palustris). Střepiny z těchto jam žárových dobyté, náležejí tzv. době hallstattské. Jsou zhotoveny z hlíny, křemenným pískem promíchané, dílem i jemnější, bývají často leskle černé neb leskle hnědé nezřídka však také drsné a hrubé a pocházejí z velkých i malých hrnců uchy opatřených, z nádob baňatých a z nádob s vysokými hrdly tvarů namnoze úhledných, které však na skutečném kole hrnčířském robeny nebyly. Ornamentované střepiny jsou zde řídké. Okrasy sestávají při nádobách hrubších z proužků ďubkovaných , při jemnějších pak z drobných pupíků po dvou a po třech seskupených, z hlubokých, kolem nádob vedených rýh a z ozdob linearních jako např. na hladkém hnědém střepu z velké nádoby (tab. VI., obr. 10), pocházejícím z jámy, ve které též koštěné šidlo (tab. VI., obr. 1) pak kosti ze dvou kůzlat neb jehňat nalezeny byly. – V některých jamách vyskytly se též úštipky rohovcové, kusy ručních mlýnů a příslušná k nim drtidla totiž otřelé kulovité kameny. Jámy tyto jsou nepochybně pozůstatky rozsáhlé osady, která se v místech těchto rozkládala. – Domnívám se, že za hroby považovati je nelze, poněvadž v žádné z nich dosud zjištěn nebyl skutečný pohřeb ani žárový ani kostrový, nýbrž vždy toliko střepiny z nádob, rozbité kosti zvířecí a jiné odpadky, které do jámy dílem původně naházeny a dílem později deštěm splaveny byly.
      Kromě jam oněch vyskytují se zde často hroby kostrové, obsahující mrtvoly jednotlivé v poloze skrčené, často však i pohřby hromadné o třech, čtyřech až šesti kostrách. –
      Hroby tyto bývají ve hloubce 0,50 – 1,00 m od povrchu a zasahují částečně do žlutky cihlářské, jsou však vždy naplněny černou hlinou, která tvoří kulturní vrstvu nahoře popsanou. Hroby vyly zde tudíž vykopány, když kulturní vrstva zde již byla a proto byly ve hrobech již několikrát nalezeny úštipky rohovcové a v jednom hrobě, jak dole uvedeno bude, hlazené sekyrka z břidlice amfibolové (tab. VI:, obr. 8) a šidlo koštěnné (tab. VI:, obr. 2), kteréž v případech mnou zjištěných k pohřbu nepatřily. Kostry odpočívají v hrobech těchto v prosté zemi, bez vroubení kamenného a pouze jednou byla dle udání dělníků ve hloubce 50 cm nalezena kostra, deskou kamennou přiklopená. Pravidelné neporušené hroby vykazují zde vždy kostry na pravém boku uložené v poloze skrčené, mající nohy silně skrčené, ruce pak buďto k hlavě zahnuté anebo na prsou skřížené. Kostry leží od severozápadu k jihovýchodu neb od severozápadu k jihojihovýchodu, vyskytuje se však i poloha ve směru opačném.
      Kromě takových pohřbů pravidelných objeveny na pohřebišti tomto též pohřby nepravidelné s kostrami namnoze rozházenými, o čemž níže pojednáno bude.
      Při kostrách bývají u ramenou, za hlavou, před tváří a někdy i u nohou hliněné nádoby, z nichž některé na tab. VII. obr. 1. – 20. a na tab. VIII. obr. 1-13. jsou vyobrazeny. Dvakrát vyskytly se větší baňaté hrnce s uchy (tab. VII., obr. 11 a tab. VIII. obr. 7). Zpravidla bývají však ve hrobech nádoby malé a sice: drobné koflíky a misky hrubě ulepené (tab. VII., obr. 1, 4, 8, 9 a tab. VIII. obr. 4, 5, 6, 10) větší misky ozdobené obyčejně třemi lalůčky z okreje vytaženými anebo pupíky pod krajem umístěnými (tab. VII., obr. 7, 14 a tab. VIII. obr. 11), jiné misky s krajem dovnitř zahnutým anebo vyvaleným (tab. VII., obr. 19) šálky obyčejně malým dnem opatřené (tab. VII., obr. 2, 5, 15, 16, 18, 20 a tab. VIII. obr. 1) pak rozmanité hrnečky (tab. VII., obr. 3, 6, 10, 12, 13, 17 a tab. VIII., obr. 2, 3, 8, 12, 13) s malými i většími dny, kteréž často ozdobeny bývají pupíky, sedícími na hraně, jež hrdlo od břicha dělí. –
      Všechny nádoby tyto jsou zhotoveny bez skutečného kola hrnčířského, sestávají z hlíny, hrubším neb jemnějším pískem křemenným promíchané a jsou většinou nedokonale vypáleny. Barvu mají šedou, hnědou i černou a bývají často na povrchu lesklé; nátěr tuhový nebyl na žádné nádobě shledán. Lom bývá obyčejně šedý, hnědý neb černý, někdy však také jako cihla červený ačkoli nádoba na povrchu jeví barvu černou neb šedou. Kromě uvedených již lalůčků z okrajů vytažených a drobných pupíků pod okrajem anebo na boku nádob umístěných, vyskytují se okrasy zřídka. Pokud mi známo, byly dosud nalezeny pouze dva kusy ornamentované a sice úhledný hrneček s úškem, jemného díla, barvy šedé téměř černé, na povrchu lesklý, který ozdoben je okružnými a kolmými rýhami (tab. VIII., obr. 12) pak střep z nádobky baňaté barvy černé, která okrášlena byla dvěma souběžnými okružnými rýhami, mezi nimiž běží pásek, složený z malých okrouhlých dolíčků, do povrchu nádoby vtlačených. (tab. VIII., obr. 9)
      Předmětů bronzových bylo v hrobech po řídku. V jednou hrobě, v němž nalezen byl porouchaný vysoký hrnec, pak úhledná nádobka na tab. VII. pod č. 13. vyobrazená, ležela při kostře bronzová dýka a dva spirálové kroužky (Tab. V. obr. 1 a 2.). Dýka je trojhranná, nyní 90 mm dlouhá a na širokém konci 52 mm široká. Rukojeť byla dole vykrojená, což dle barvy patiny na širokém konci znatelno je, a byla připevněna třemi nýtky, které v příslušných dírkách dosud trčejí. Prostřední z nich je 10 mm dlouhý, oba krajové mají délku 7 mm. – Spirálové kroužky, z téhož hrobu pocházející, mají ve světlosti průměr 26 mm a jsou svinuty z proužků bronzových, 3 mm širokých uvnitř plochých, zevně pak poněkud oblých; jeden je o dvou, druhý o třech závitcích. – V jiném hrobě ležel při lebce bronzový kroužek stočený z dvojitého, 2 mm tlustého drátu, vykazující ve světlosti průměr 57 mm. Kroužek tento shoduje se zcela s kroužky bronzovými z hrobů oblekovických. Tři takové kroužky, ve světlosti 55 – 60 mm široké, byly spolu se spiralovými trubičkami nalezeny při lebce v hrobě, který níže zevrubně popsán bude. Z jiných hrobů pocházejí dva jednoduché otevřené kroužky, stočené z bronzového drátu, 2 mm tlustého, který na jednom konci poněkud zahnut je. Větší z nich má ve světlosti prlměr 51, druhý menší pak pouze 23 mm. (Tab. V. Obr. 3)
      Při popisu hrobů podotknul jsem nahoře, že na pohřebišti v cihelně vrbovské vyskytují se též pohřby nepravidelné. Hrob takový objevil jsem před nedávnem. Na místě, kde kulturní vrstva na žlutkou cihlářskou uložená 60 cm mocná byla, udeřeno ve hloubce 81 cm od povrchu půdy na kostru, která ležela ve hrobě, jenž do hloubky 1 m a tudíž na 40 cm do žlutky zasahoval. Celý hrob měl obrys ellyptický a byl vespod 1,80 m dlouhý a 1 m široký. – Kostra ležela na pravém boku, temenem k severozápadu v obyčejné poloze skrčené majíc nohy silně stražené a obě ruce v loktech ku tváři zahnuté. Ve vzdálenosti 25 cm od hlavy byl za hlavou postaven hrubý hrnek s úškem (tab. VIII., obr. 8) a na 30 cm před tváří kostry stála zase malá nádobka s úškem (tab. VIII., obr. 13) – U ramen nalezeny mezi kostmi ramenními vedle sebe dvě hrubé z hlíny ulepené misečky. (tab. VIII., obr. 10) – Kostra náležela dítěti asi 11 – 12 roků starému. Při odkrývání kostry byl poblíž kostí dětských objeveny též kosti dospělé osoby a nalezena tu též spodní čelist člověka vyrostlého. Při dalším postupu práce objevil se na protějším konci hrobu nazdvižená lebka ženy asi 25 – 30 r. staré, temenem k jihovýchodu čelící a tváří k severozápadu obrácená. Při ní byly obratle šijové v přirozené souvislosti, kdežto ostatní kosti byly rozházeny. Na pravé straně lebky nalezeny na kosti spánkové tři kroužky bronzové z dvojitého drátu stočené, od čehož pravá kosť spánková, jařmo, kosť lícní, spodní část pravé polovice záhlaví pak pravá větev spodní čelisti zelenou barvu obdržely. Okolo obratlů šijových ležely trubičky z drátu bronzového spiralovitě stočené, které druhdy nákrčník tvořily. Hned u brady této lebky nalezen zlomek druhé lebky ženské totiž zachovalá kosť čelní spojená se zlomky kostí temenních. Lomy jsou zde patrně staré. – Za svrchu uvedenou, bronzovými okrasami vystrojenou lebkou, stála na východní straně hrobu na střepu ze dna velké nádoby čtvrtá lebka muže asi 40letého, tváří k východu obrácená a na pravo těsně vedle ní byla postavena její spodní čelisť. Ostatní kosti byly mezi lebkami rozházeny a zasahovaly částečně do svrchu popsané kostry dítěte v skrčené poloze pohřbeného. V černé hlíně, která celý hrob naplňovala, byla na blízku lebky čtvrté mezi rozházenými kostmi nalezena svrchu popsaná malá sekyrka z amfibolitové břidlice (tab. VI., obr. 8) a téměř uprostřed hrobu objeveno mezi kostmi šidlo koštěné. (tab. VI., obr. 2) – Mrtvoly ve hrobě tomto pohřbené nebyly patrně zaroveň do hrobu uloženy, nýbrž postupně, čímž starší pohřeb vždy porušen byl. Naposled bylo zajisté pohřbeno dítě, jehožto kostra se zachovala v původní poloze skrčené, na tomto pohřebišti obvyklé.
      Jiný zajímavý nález učinil zde zemřelý Ignát Spöttl z Vídně, který r. 1889 na své výzkumné cestě po Dol. Rakousích též pohřebiště toto navštívil. Týž objevil pod hrobem se srčenou kostrou, shodným polohou i nádobami s ostatními hroby zde objevenými, jámu nebo snad žárový hrob vykazující keramiku rázu hallstattského, která se dle zprávy jeho shoduje s nádobami v cihelně u Retzu v Dol. Rakousích nalezenými.

Přílohy: Tabulka V , Tabulka VI , Tabulka VII , Tabulka VIII .